Jdeme v dál za touhou,
za trpasličím hej hou,
lítnem ze dveří
jako pápěří
za sny, které lhou

Čeká nás devět pus
pohádkově něžných Múz,
chásku ubohou
vezme oblohou
kousek Velký vůz.

Z úst voní peprmint
v písni rovnoběžných kvint
silný máme vitamín,
jenž velmi nám je vítaný.

O dálkách hrajem kvíz,
radost jíme z plných mís,
stopnem Velký vůz,
za polibky Múz
projdem bez všech víz.

Z úst voní peprmint
v písni samých prostých fint  (v písni plné pěkných fint)
silný máme vitamín,              (chybný máme vitamín)
jenž přesto nám je vítaný.

Tuhle jsem chtěl říci něco, co se
v těchto dnech běžně neříká,
něco, co je jako kafe v rose
a co se vůbec vymyká,
když tu se zjevila příšera moc zavilá
a příšera tahle náhle táhle zavyla,
patrně nechtěla slyšet, co se
v těchto dnech běžně neříká.

A tak jsem neřek to něco, co se
v těchto dnech běžně neříká,
jen jsem se omluvně dloubal v nose,
jala mě hrůza veliká,
to že se zjevila zavilá ta příšera,
která se jeví spíš ve dne nežli za šera,
aby vždy zahnala něco,
co se v těchto dnech běžme neříká.

A jako heslíčko: "S každou kostí do sběru!"
platí i heslíčko: "Každý svoji příšeru!"
každý má svou zvláštní, ke které má důvěru,
a já se na tu svou s vodpuštěním ….

Tak jsem teď chtěl říci něco, co se
v těchto dnech běžně neříká,
něco, co je jako kafe v rose
a co se vůbec vymyká,
když tu se zjevily příšery moc zavilý
a příšery tyhle náhle táhle zavyly
a vy jste nechtěli slyšet, co se
v těchto dnech běžně neříká.

Máme tu, máme
zázračného lékaře,
stačí mu prý mrknout
vám jenou do tváře,
zažene nemoc vám,
výskáte bujaře.

Ref.: On se svým: ú, í, u, a, á

Svými činy překoná
prý hravě dnešní vědu,
povídal to jedné bábě děd,
pacienty léčí prý
ten lékař každou středu,
zaplatíš-li víc,
tak jdi si hned.

Nedbá na zvyky,
zákony a stanovy,
jsou v něm skryty
všechny síly ďáblovy,
zcela už vyrovná
se Mikuláškovi .

Včera na přednášce
zdálo se mi o tobě,
že jsi anděl strážce
a čertík v jedné osobě.
Zdálo se mi, zdálo,
že líbal jsem tě osobně,
že líbal jsem tě způsobně
a líbal jsem tě málo.

Potom na cvičení
blouznil už jsem chorobně
o jiném políbení
divokém a podobně.
Do vůně tvé pleti
líbal jsem tě podobně,
líbal jsem tě podrobně
a s plným zaujetím.

Kapela hrála tuš
a já byl muž.
Ty ses mi bezmála
nesmála.
Tak člověk při tuši
vytuší,
že's asi ta správná,
že jsi moje galánečka
starodávná.

Včera na přednášce
zdálo se mi o tobě,
že jsi anděl strážce
a čertík v jedné osobě.
Teď už chystej věnce,
čerte v jedné osobě,
zdálo se mi o tobě
dneska při písemce!

Zejtra už jistě bude hezky,
a my si někam vyjedem,
když vyjedem si na okresky,
tak budu sladká jako džem.

Vezmi svůj nejrychlejší skútr,
jeď tam, kde najdem naše tam,
nic nedbej na kámen či šutr,
když píchneš duši, svou ti dám.

Najdem to naše velké tam tam,
kde svět mi bude bezpečím,
kde něžně zahraje ti tam tam
a kde si prima zabrečím.

Ta chvíle nebejvá tak častá
a jestli zejtra nebude,
jako že jmenuju se Vlasta,
jdu vybírati na chudé.

Duchem.

Ať jsem pln snů, či strachu a hrůz,
vše, co cítím, to vyjádří blues,
proto zpívám rád a vždycky zpívám si blues.

Do písní vkládám radost i žal,
blues je můj vládce, je můj král;
já mu sloužím rád a stále zpívám si blues.

Zpívám s ptáky ve větvích,
zpívám, i když leží sníh,
zpívám, ať je v písních mých
pláč nebo smích.

Vždy,
když myslíš, že už dál nemůžeš,
zazpívej si a to pomůže,
já to vím a rád, a rád vždy zpívám si blues.

Převčírem krutý žal mi
nařídil zpívat žalmy
a s rákoskou stál nade mnou.

Nevím, kam tímto mířil,
snahou však přímo hýřil
a já ji shledal dojemnou.

Žalu jsem dřív se smál,
teď jsem se rozplakal,
žalu jsem dřív se smál,
teď jsem se rozplakal
nad ním,
tím pánem vadným,
co nade mnou tu stál.

Stále, stále, stále stál,
von, von, von tu stále stál....

Má milá mi nevěří,
že mám rád, že ji mám rád,
se šašky prý soupeří,
kdo má rád, vážně rád,
že prý je to legrační,
když jí začnu lhát,
já nelžu, jsem senzační,
že mám rád, tak moc rád.

Prý se to už nenosí
míti rád, mít vážně rád,
proto ať ji odprosím,
že mám rád, hrozně rád,
že si lásku protiví,
to jí nemůžu brát,
jsem hlupák, ten poctivý,
že mám rád.

Život je žízní,
která nás trýzni,
když neumíme ji uhasit;
jen ti, kdo dovedou mít rádi,
vědí, jak správně pít.

Ten, kdo tu žije
bez poezie,
bojí se přejít k ní úzký most,
ten nikdy nepoznává mládí,
sladkého doušku prost.

Pryč se vší šedí,
nechcem být bledí,
chcem dělat rádi každý svůj krok
a z čisté, vroucí studny mládí
pít denně dlouhý lok!

Vyhlašujem boj veškeré konvenci

Vyhlašujem boj veškeré konvenci
Václavy všechny překřtíme na Vency
Pošleme k lopatě všechny Bel Ami
Zvrátíme všechno vzhůru nohami
Taneční orchestry necháme hrát zdarma
Dodáme pravého jim šarma

Vyhlašujem boj veškerým instancím
Nanynky všechny překřtíme na Nancy
Budeme ctíti lidi bláznící
Čítankám navzdor číst si básníci
Nebudem slavit všední den spíš svátek
No zkrátka vznesem velký zmatek

Vyhlašujem boj veškerým konvencím
Václavy všechny překřtíme na Vency

A když houf mocný za nás se postaví
Přijdou zas jiní budou chtít Václavy
Zas kterýs Kubata dá hlavu za blata
Roztrhá dogmata nestačí záplata
Veliký Manitou prima směr dá vždycky
Náš se jim bude zdát archaický