Není pravda, že ..
- hluboce zakořeněné omyly vznikají pomalu a těžko. Naopak, je to snadné: jednou někdo něco napíše, jiný něco řekne v rozhovoru nepřesně, další to pak citují, uvádějí ve svých textech jako faktum - a to se po čase bere jakožto pravdivé. Pokusíme se o nápravu některých falešných "legend" o Sputnicích:
- "Na podzim roku 1959 - tedy v době, kdy Semafor začínal už na samostatné scéně "Člověkem z půdy" - sešla se na jedenáctiletce v ulici Wilhelma Piecka malá skupinka studentů ... pojmenovali svůj soubor Sputnici" (Lubomír Dorůžka, Zbyněk Mácha: Od folkloru k Semaforu, 1964, s.118).
Pravda je taková, že na podzim 1959 jsme už byli pryč ze školy - maturovali jsme v červnu. I výraz 'malá skupinka' není přesný - ve čtyřech paralelních třídách jednoho ročníku se sešlo 18 (slovy osmnáct) studentů, kteří byli Sputniky, nebo jejich blízkými spolupracovníky. To už je slušná generační žeň.
- náš vzor byl Semafor, že jsme byli jeho epigony či imitátory.
Pravda je taková, že naše první vystoupení bylo v druhé polovině října 1959, první semaforská hra "Člověk z půdy" měla premiéru 30.10.1959. Když jsme se šli někdy v listopadu na "Člověka" podívat, už jsme vystupovali s vlastním pořadem. Eda Krečmar to pásmo a texty písniček psal už předtím - ještě ve škole pod lavicí, pak přes prázdniny a v září.
Samozřejmě to hlavní bylo společné, nás také štvali ti páprdové a ty budovatelské písničky s optimistickými bezduchými texty. A proč kopírovat kopii - slavný semaforský hit Včera neděle byla přece nebyl nic jiného než Lonely boy od Paul Anky.
Spíše jsme my byli příkladem pro další, např. na naše pásma, zařazení scének, čtených či memorovaných povídek bezprostředně navázala dvojice Grossmann a Šimek.
Pravda také je, že jsme ovlivňovali i další muzikanty, nejen ty, které jsme sami "odchovali". Chodili na nás jak naši vrstevníci, tak mladší - Ivan Mládek, někteří z budoucích Rangers atd. Pro mnohé jsme byli příkladem, jiní si řekli "tudy cesta nevede, my to budeme dělat jinak". Každopádně, Sputnici měli na pražskou, potažmo českou rock'n'rollovou a bigbeatovou muziku velký vliv; jeho míru bychom dnes už asi jen obtížně zjišťovali.
- jsme byli orchestrem pro "užší vrstvy", že naše zpívání s českými texty a hraní vlastních skladeb nepřitahovalo diváky.
Pravda je taková, že naše vystoupení byla s výjimkou úplně prvního prakticky vždy vyprodaná. Namátkou uvádíme z Kroniky 1961. 11/1-Hajnovka: 345 platících diváků a odhadem 50 neplatících; 31/3-Ječná 27: asi 400 lidí, vyprodáno; 26/4-Ječná 27: 327 lístků prodáno + asi 150 lidí v sále zadarmo; 10/5-Ječná 27: prodáno 400 lístků, další lidé stáli všude v sále, ba i na dvoře, odhadem poslouchalo 700 lidí (a mnozí odešli); 31/5-Radiopalác: prodáno asi jen 1200 lístků, uvnitř odhadem 1500 lidí, další odešli. Podobně v DK na Smíchově, ve Vojanových sadech (za asistence Veřejné bezpečnosti) atd. A co Lucerna - nevíme, kolik se do sálu vejde diváků, ale byl přeplněn platícími i neplatiči. (Zadat si Lucernu mohli v roce 1962 asi jen Semafor a my.)
Čili na nás chodily stovky a tisíce posluchačů, a to jsme někdy vystupovali i dvakrát v týdnu. Takže - asi jsme se nezavděčili ctitelům pouze divokého rocku, ale skutečně bylo v Praze tolik "elitních diváků", nebo jsme měli širší publikum?
- Petr Janda hrál "u Sputniků asi dva roky, od r. 1961", jak sám často uvádí (i na webu).
Pravda je taková, že hrál ve Sputnicích (tedy ne u Sputniků - byl sám jedním z nejdůležitějších Sputniků) od 1. vystoupení v říjnu 1959 až do konce roku 1962 - poslední vystoupení bylo 21. prosince 1962. Odchod ze skupiny oznámil na začátku roku 1963. Takže, Petře, Sputnikem jsi byl 3 roky (1960, 1961,1962) a 4 měsíce v roce 1959 - počítáme-li září, kdy už se začalo nacvičovat na vystoupení.
- Jiří Stivín byl členem Sputniků v letech 1962 - 1963, jak je někde uváděno.
Pravda je taková, že hrál ve Sputnicích od začátku září 1961 (vystřídal Jirku Jandu, který odešel na vojnu) do 24. února 1962, kdy nastoupil Jan Obermayer.