| Panenka
Podivné se možná zdá vám
že si hrávám
s panenkou,
má není však tím, co zovou
sériovou
panenkou,
má chodí, ba tančí, mluví
zachází i se rtěnkou
mou je unikátní
krásnou
spásnou
panenkou.
Mně padá tu vše i stojí
s něžnou mojí
panenko u
závisti hned všichni blednou
když mě zhlédnou
s panenkou
vždy ona tou nejsladší snad
na světě je milenkou
pozdě do noci si hrávám
stávám
s panenkou.
Svým něžným hrám,
jež útrapy překlenou
vděčím za vše, co rnám,
věc hezčí neznám,
mám rád ji láskou šílenou.
|
Píseň nebohého textaře
Mám psát text, leč nevím jak,
má být v něm stesk či dětský drak?
Co všechno, ptám se, jenom bych tam dal,
aniž bych se příliš namáhal?
Mám psát text, leč co tam dát,
snad ženskou lest, či věrnost snad?
Ó, poraďte mi vtipnou pointu,
aby tu byl podklad pro rentu!
Vše, co mě nyní napadá,
mi strašně hloupé připadá,
verš každý, který mnou je tkán,
už někdy napsal jiný pán.
Prý lásky být tam nemá moc,
prý žádné hvězdy, žádná noc…
Tak co už, k čertu, jenom bych tam dal,
aniž bych se příliš namáhal?
Já hlavu skrývám do dlaní
a nic se nemám ku psaní,
mně slzy stékaj po skráních,
jak psal bych přípis o daních.
Vtom našel jsem svůj šťastný los,
smím smýt své slzy, utřít nos,
mně dobrý nápad zasvit náhle v tmách:
psáti budu o svých trampotách.
Mám jeden text! No a co pak?
Vím, na mou čest, už co a jak,
i když mi to lid o leb omlátí,
mně se to snad přesto vyplatí.
Tvář jasním, srovnávám čelo
a je mi náhle veselo,
teď klidnou mysl zase mám,
jen slyšte, co vám povídám:
Nač mám se trápit problémy,
to není nic pro bohémy,
já, vážení, chci nadále, a rád,
stejně špatně jako jiní psát!
|
| Poezie mládí
Šla jsem časným ránem bosa,
byla tuze chladná rosa,
i vzduch vodou byl omámen,
i můj nos všiml si jí.
Sklouzla jsem se s malé stráňky,
na ní byly pestré kaňky,
květy, o kterých dumáme,
jaký to napoj pijí.
Pijí prý neznámý elixír lásky,
proto jsou krásnější než světské krásky,
ten nejkrásnější mě lákal to ráno,
trhat ten kvítek je, prý, zakázáno.
2. (původní) verze:
Jeden byl rudý, snad vážně byl raněn,
znám ho, ten kvítek je zákonem chráněn.
Byl tam skryt ve stínu třešně
a tam utrhla jsem si ho spěšně;
pak že my mladí nemáme
smysl pro poezii.
|
Pohled k mrakům
Když s mou milou hledíme k mrakům,
strach nás míjí, věříme snům,
dešťům zdravým jdem v snách vstříc,
nám 'snad už svět ukáže líc.
Vzduch nám láskou voní, jí dýchá,
lesům šeptá píseň tichá;
ne, v ní nesmí stínů být,
náš vzduch nesmí stroncium mít.
K ďáblům s obavou
z mráčků nad hlavou!
Všichni přijdou k pravdě té prosté,
až k ním budem volat po sté:
věřte sladkým dívčím rtům,
těm svět patří, ne hrůze z pum!
|
| Prasklina v přídi
Prasklina v přídi
cpeme to koudelí,
dřevo je zvetšelý,
tesař je břídil.
Starosti se přes palubu hodí,
ulehčí se nám - a taky lodi;
díky tomu podvodu
vyjde díra nad vodu.
Tlačí vás můra?
Teče do mokasin?
Prchněte do kasin,
je konjuktůra !
Starosti se ....
Nebuďte Kuby,
nač hledat spojení...
Ať žije zbrojení
a držet huby!
Starosti se ....
Prasklina v přídi,
cpeme to koudelí,
všechno je v prdeli
- ať někdo řídí ...
|
Proč někdy je obtížné být mlád?
Překvapím vás tím, co stále
víc mě trápívá,
otázku dám nenadále,
jež je palčivá,
odpověď snad mi můžete dát:
proč někdy je obtížné být mlád?
Zřeli, jak jdu časným ránem,
v ruce kytaru,
od těch chvil jsem chuligánem,
žít chci postaru,
řek‘ důvěrník, že škůdcem tu jsem,
co platné je, že pracuji v Čé Es Em?
Že děvče mám rád,
to též prý je bluff,
když nás spolu zhlédnou,
šeptaj: „Ký to mrav!“
A
když vám kdos na nohu stoupne,
vynadat smí vám,
předsudek se nad hlavou pne,
kletby drtívám,
zděšen a sláb jen mohu se ptát:
proč pro mne je obtížné být mlád?
|
| Proč oči mě pálí
Proč oči mě pálí
proč je v nich sůl,
vždyť sotva jsou
moře, či důl,
proč mám je jak králík
rudé od smůl,
jež po mně jdou.
Jak důl čí moře hluboké
mé oči nejsou dál,
jsou zapadlé, neb útokem
je hluboký žal vzal.
To láska jménem zákona
prý žalu otvírá,
se zvrhlostí Al Capona
mu dělá portýra.
Má dřív tak hezká kukadla
jak vlastenci či kýč,
jak měsíc k ránu zapadla
na zámek - a kdo má klíč?
|
Protože nemám osobnost
Říkají mi: „Hloupý, starý kozle,
nehodíš se pro dobré ni pro zlé,
protože nemáš osobnost."
Jsem já to přece jen Matěj,
mám sny a ty sny se hatěj,
protože nemám vosobnost.
Šinu se světem pomalu a jako mátoha,
šinu se v předklonu pod váhou svého baťoha,
vím už jen ze zrcátka, jak vypadá obloha,
když se tak šinu pomalu a jako mátoha.
A tak se šinu pomalu a jako mátoha,
zadek mám vystrčen, a tak mi každý našlohá,
přiznám, že je to trošku nedůstojná úloha,
co ale, proboha, mám dělat s vahou baťoha.
Nemám tu osobnost ho shodit ze zad do stoha,
zjistit, že užitečná věc je v něm jen nemnohá,
že v koutku skrčen sedí chytrý soudruh Šejnoha,
Šejnohu zapřáhnout a nenechat ho vzít roha.
A tak se šinu pomalu a jako mátoha,
ztratil jsem nohu, já jdu dál noha nenoha,
že nemám osobnost, já jdu a tupě jdu,
já jdu a nevím kam a jestli, vůbec dopředu.
|
| Přijde twist
Tančili tři psi
na dvorku lipsi,
co tančil čtvrtý,
tím si nebyl jist,
do slechu však muška
děsnou zvěst jim šušká,
jsou z toho mrtví
prý přijde twist.
Přijde, přijde, přijde twist
do Říma i do Nehvizd,
přijde do všech bytu, nor i hnízd,
přilétnou jich .eskadry,
skryjte nohy do sádry
nebo vám je uzme Mr.Twist.
Hlásá zvuk zvonů
skon charlestonu,
autoři skučí:
„Přijdem vo byznis!"
Zlý duch je však hladí:
„Jen nebuďte mladí,
za kšeft vám ručím,
vždyť přijde twist"
Přijde, přijde twist,
.... uzme Mr. Twist .
Ach, neměl byste,
soudruhu Twiste,
z devítek slečny
od učení víst.
Ale zhezčíte-li
voči tý mý Hely,
jste užitečný
- ať přijde twist!
Přišel, přišel, přišel twist
do Říma i do Nehvizd
přišel do všech bytů, nor i hnízd,
přilétly jich eskadry,
skryl jsem nohy do sádry,
nemoh‘ mi je uzmout Mr. Twist.
|
Psopták
Šli jsme včera z flámu jako vždy,
bylo to už k ránu jako vždy,
padla na nás rána - pijem moc -
seslaná od Pána - furt má moc -
potkali jsme tvora,
jenž byl seslán shora
jako hrozba.
Bůh do toho dobře vidí,
on chce jenom štěstí lidí,
proto nám sem shora
seslal toho tvora.
Co je to za stvůru? Je to pes?
Letí k nebi vzhůru. Pěknej pes!
Ve vzduchu to frčí. Je to pták?
Leze to a vrčí. ‘Depa‘ pták!
Ukázat se ráčí,
v ústrety nám kráčí,
je to psopták.
Ze dvou rozdílných táborů
shodli jsme se na názoru,
že je to k nevíře,
co je to za zvíře.
Je to psopták!
|
| Rady jednomu typu mladých mužů
Vypárej barevnou nit z kalhot,
přestaň si hráti rock či hot,
pro sebe nech si každý hlod
a svou černou duši
proper v pračce Perobot.
Nad nulou vřelí jsou a kladní,
pod ní zas záporní a chladní;
máma by si tě přehnula
přes koleno, kdybys
byl to i to. Buď nula!
Žij si třeba divné,
ne jen exklusivně,
pij si jenom Pomo, Pribinku.
A až dozrají ti
názory na žití,
p a k se spolu sejdem při vínku.
Spokoj se s danou roličkou,
jdi vyšlapanou cestičkou,
buď jedním z mnoha rošťáků,
socialistických,
fungl nových - m ě š ť á k ů !
|
Rock o české kuchyni
Kdo vidí v zelenině výživu,
je asketa a sketa a je bez čivů.
Dobrá je snad karotka
pro chudého sirotka,
ale jen smažená kotleta
dělá z muže atleta.
Potíže velké má má nestará
ve ochotě o chotě že se postará,
jednou z těchto těžkostí
je boj s jednotvárností;
oběd, ten pestrý je rádoby,
máme pestré nádobí.
Radím také svému zlatíčku:
ke každému jídlu písničku!
Jezme vdolky v rytmu polky,
při foxtrotu maso jako botu,
při španělském boleru
plátky celeru.
Zkouším to, zkouším při tom dosyta,
pro ženu ‘du, že nudu příkře odmítám,
čtyři páry knedlíků
nechám tančit v rendlíku,
zpívám pro ně, ni i pro tchýni,
zpívám rock o české kuchyni.
|
| Rock'n'roll waltz
Když táta jde pryč
a zamkne na klič,
že pláču, napadne vás;
ne, radost mám jen,
netoužím jít ven,
mám přec svůj rock'n'roll waltz.
Na starém gramu jej znovu vždy hrám,
nábožné naslouchám
přesladkým triolám;
jistě i každý z vás slyšel by rád
ten prastarý waltz jako rock'n'roll hrát.
/:Raz, dva, tři., :/ waltz jako rock'n'roll hrát.
Raz, dva a pak rock,
raz, dva a pak roll,
já v rytmu tančím
tříčtvrtečním,
raz, dva a pak zas
znovu zní rock’n‘roll waltz.
|
"Rozhněvaný mladý muž"
Když čekám na stanici,
určité je zrušená,
když dívenku ob jímám,
není mile vzrušená,
když já fandím družstvu,
jistě není schopné,
když jdu kolu koně,
určitě mě kopne.
To je všechno tím,
že se nehodím
do dnešní společnosti.
Do žádné společnosti.
Že ale nejsem bez talentu,
dám se ke mladistvým delikventům.
A
se vším, co mě spoutává,
brzy budu hotový,
ze msty hezky rozbiji
všechny čeké hřbitovy,
vykradu i všechna
auta, která stopnu
a až
půjdu kolem koně,
určitě ho kopnu!
|
| Rudý měsíc
Na věži odbilo osm úderů,
zbabělé slunce se odešlo skrýt,
na nebe, podoben starému škuneru,
vyplouvá měsíc a má rudý svit.
Ztrácím svůj verš, měsíc sám nový dá,
utichlo poslední volání hus
a měsíc se zrudlou tváří se zpovídá,
do noci zpívá své podivné blues:
„Jsem starý už a vyhaslý.
Že zářím? Toť jen vnější lesk.
Jak poeti sena mně napásli.
T já mám právo mít svůj stesk.
Tvář rozpaky mám hodící,
teď pýcha sotva je můj rys.
Jsem prázdnou, naleštěnou policí,
jež knihovnou snad byla kdys..."
|
„Příteli měsíci, zcela chápu tě,
jak je to příšerné bez žáru být,
povrchní, prázdný a krásný jak labutě,
vím už, proč někdy je rudý tvůj svit."
„Holčičko, lžeš", zasmál se chraplavě,
snaží se tvářit jak důstojný muž,
zbledl, je žlutý, vždyť máslo má na hlavě,
do vousů z mráčků jen brumlá si už:
„Jsem starý už a vyhaslý.
Že zářím? Toť jen vnější lesk.
Jak poeti se na mně napásli.
I já mám právo mít svůj stesk.
Snad zvoní už mi u dveří,
však nepřiznám to, že jsem lhář,
a choré srdce sotva uvěří,
že znají už mou druhou tvář.“
|
