Texty písní M

27.1.2009

Není-li uveden autor textu, je jím Eduard Krečmar.

Malá, bezvýznamná raketa

Jsem jenom malá, bezvýznamná raketa
a před velkými je mi do breku;
pusťte mě ale, pánové, do světa
a dívejte se na tu paseku!

To bude švanda, až to všechno poletí
z míst, kam mé tělo předtím dopadlo,
to bude nářků, nadávek a prokletí!
Žel, nespatřím pak už to divadlo.

Jaká to rozkoš zabíjet a ničit...
Když řeky od krve rudých jsou rudé…
Když se vše bortí, plameny syčí,
astna jsem, to svět píseň mou hude!

A o ty krásy chtěli by svět připravit,
chtí, aby vládla bendža, garmošky,
chtěli by mě pak docela přetavit,
mne i mé četné drahé kámošky.

Tohleto říká jedna malá raketa,
poslyšte však můj názor nesmělý:
lidstvo se sotva nechá smésti se světa,
ji zato všichni lehce oželí.

Malá jarní
                    Text: Zuzana Homolová
Rozběhnu se mezi listím,
sotva věrohodně zjistím,
že je všechno pěkně cítit jarem.
Svléknu stopy smutku z čela,
převléknu se do anděla,
rozběhnu se tiše za Oskarem..

Brzy přijde milování,
které zloby naléhání
nepřeruší za nic na zemi.
Ani kdyby ptal se něžně,
přitom konvenčně a zběžně,
jestli umím líbat mezi mřížemi.

A teď jeho černá duše
vedle mého lože suše
voní, vždyť je všechno cítit jarem.
Svlékám stopy smutku z těla,
jináče bych nevěděla,
jak je pěkné jíti za Oskarem.

Mám rád

Zmítat se v mocné emoci
a pomoci si nemoci,
tu krásu já z praxe znám,
i za hádek i za půtek
samý smích a smutek utek,
láska dá lásku nám.

Mám rád, tak rád,
proč bát se dát to znát?
Mám rád, tak rád,
jsem rád, že rád mám rád.

Tvůj Romeo, má Julie,
se rád z domova ulije,
po stráních se rád potlouká,
díváme se proti nebi,
oba máme v srdci bebí,
vánek to rád pofouká.

Mám rád …

Mám té tak rád
                          Text: Tomislav Vašíček
Mám tě tak rád, drahá, tolik rád
a ty to dobře víš,
a přece mé lásky zneužít
se nestydíš.

Mám tě tak rád, drahá, tolik rád
a nemohu mít klid,
když nucen jsem, byť jen na chvíli,
od tebe odejít.

Věrnost tvou já moc dobře znám,
vždy jsem z ní těžil kdysi já sám;
však, prosím té, teď zůstaň mou
a přemož nestálost svou! '

Mám tě tak rád, drahá, tolik rád,
proto ti radu dám:
Nevybírej, neb kdo přebere,
zůstane pak sám.

Máme cestu otevřenou

Obzor je modrý jako šmolka,
plujem a kdo chce, toho přiberem,
až trosečníky píseň dolká,
náladu jim zvednem' třeba heverem.

Ref.
Máme cestu ote, otevřenou,
ten orkán v plachtách nám přijde vhod,
tak už nás nikdy neza- nezaženou
do mělkých, kliďounkých vod.

Na nebi sedí přítel Slunce,
tahá nás každé ráno z postele,
je ze zlata, ač nemá punce,
pomůže nám při všem, co se semele.

Ref .

Naštěstí štěstí máme moře
a po tom štěstí plni odvahy
plujeme z Prahy do Vinoře,
z Vinoře ke hvězdám nebo do Prahy.

Marianne

Ref.
Ve dne v noci, Marianne,
jen v tvé jsem moci, jsi můj sen.
Máš mě aspoň trochu ráda, Marianne?
Jen v tvé jsem moci, jsi můj sen.

Marianne, ó Marianne, proč nechceš si mne vzít?
Měli bychom u moře svůj malý, pěkný byt.
Žili bychom v malé chatě z tyčí bambusu,
do té bych se vracel pro pusu .
I pro dvě.

Marianne je nejhezčí na celém i pobřeží,
není muž tu, jenž u jejích nohou neleží:
věřím, že by ze všech vybrala si právě mne,
ale je jí máti říká ne.
Ta baba!

Kdyby sis mě vzala, já bych zlíbal celý svět,
políbil bych dokonce tvé drahé máti ret.
Potom bychom mohli v malé chatě šťastně žít,
aspoň tucet hezkých dětí mít.

Marýna

Kdo vůbec ví , čím pro mne je Marýna?
Je cennější, než všechno zlato Rýna,
ta nečistotu světa ze mne stírá,
vždy zas a zas mě zcela omladí.

Ať na slunci či opuchlý jsa rýmou,
vždy vzbudím krásy ty, jež ve mně dřímou
tou, která, pevnější je nežli víra,
tou, kterou těžko něco nahradí.

Marýna, Marýna, Marýna,
ten fajn denní potřeby krém,
Marýna, Marýna, Marýna
je vzácnější nežli harém.
Jen buď klidně šťastna,
nejsi tolik mastná,
vždyť jsi tak akoráte,
ó no no no no no.
Matka Blues

Na rukou i na nohou se leskne stříbro pout
Ačkoliv mě neodsoudil nikdy řádný soud
Na rukou i na nohou se leskne stříbro pout
Dřív než zítra nelze uprchnout

Kdo mě zná Jsem Matka Blues a spoustu dítek mám
Dírou mezi mřížemi je na svět posílám
Kdo mě zná Jsem Matka Blues a spoustu dítek mám
Nepodlehnou žádným přesilám

Svou starou tvář
Dám na oltář
Postavte bezbožný chrám
Chrám vysvětí
Zpěv mých dětí
Blues plné slz šťastných mám

Na rukou i na nohou mi reziví kov pout
Kdy si budu spokojeně ruce moci mnout
Na rukou i na nohou mi reziví kov pout
Ať je zítra já chci uprchnout

Medvídek

Prosím, nech mě být
tvým medvídkem,              /tvým malým medvědem/
tvou malou věci pro hraní   /tvou milou.../
jež bude v srdci tvém,
ó, nech mě být
tvým medvídkem.              /tvým medvědem/

Nechci býti lvem,
jenž chtěl by panovat,
ani tygrem,
jenž dravě by tě zvlád',
to ne, to ne.

Jen hračkou být,
však milován,
já stále bych tě provázel
i třeba světa lán,
jen hračkou být,
však milován.

Měli jsme od sedmi

V očích jsi měla ještě ospalky,
den nebyl ještě doběla,
potřebovalas dvě, tři zápalky,
aby jsi na mě viděla.

Zachránila jsi večer motýla,
zhaslas mu světlo smrtící,
vlasy ti spadly vesměs do týla,
že jsi z nich měla kytici.

Ti, co by řekli, že jsem, do větru,
že v noci kradu, lhali by,
nebyl jsem od tebe dál než pět centimetrů
a to je dobré alibi.

Při oblékání křiklas: „Pomoz mi,
mám naspěch, neboť už se dní."
Já do školy pak šel už od osmi,
měli jsme totiž od sedmi.

Měsíc snů

Měsíci snů,
přijď dnešní noc,
tvých paprsků
chcem poznat moc.

Svůj něžný svit
dej milencům,
v něm roste cit,
měsíci snů!

Jsi, měsíci,
víc než druh náš,
vždyť s milenci
se objímáš.

Dál dávej nám
něžný svit svůj,
jsi milován,
měsíci snů.

Miss Kompromis

Kompromis je ctěné jméno mé,
mezi lákadly jsem fenomén.
Svádíš s nových cest a i se scestí,
chráníš nás od neštěstí
půvabná, ó, miss, Miss Kompromis.

Skoro každý muž si ukrývá
hlavu na má ňadra hřejivá.
V tobě, ve smíchu i ve zpěvu
nacházíme úlevu
půvabná, ...

Lepši život sil's na souvrati,
vše se ale v dobré obrátí.
Sil jsem, nebudu však žiti jej,
ideály pomíjej‘
půvabná, ...

Kompromis je ctěné jméno mé,
mezi lákadly jsem fenomén.
A kdo dvakrát už ti naletí,
naletí pak po třetí
půvabná, ...

Modré nebe
                                 Text: Zuzana Homolová
1.hlas
Jak je hrozně jednoduché
jít si zrána po cestě.
A na tváři chudé duchem
mít polibků na dvě stě.
Unášet se každým vzruchem,
vzít si lásky ohlávku,
poslechnout si jedním uchem:
Jé, to bude pohlavků.

Modré nebe, modré nebe,
podívej, jak je mi hej,
modré nebe, modré nebe,
seskoč níž a poslouchej.

Moje láska pálí, zebe,          2.hlas
určitě je osud můj,               Jen mě pěkně rozčiluj!
modré nebe, modré nebe,     Ptám se tě, co bude z tebe!
duši, tělo opatruj!                 Odpověz a nezevluj!

Modré nebe, modré nebe      Modrý nebe, modrý nebe,
podívej, jak je mi hej!            podívej, jak je jí hej!
Modré nebe, modré nebe,     Už ji láska pálí, zebe,
seskoč níž a poslouchej.      jde jí na rok dvanáctej!

Moje láska pálí, zebe,          Budeš jíst jen vodu s chlebem
tak mě, nebe, hodně hřej!     když už krátíš život mej!
Modré nebe, modré nebe,     Modrý nebe, modrý nebe,
tátovi nic neříkej!                  že já nebyl bezdětnej!

Moje malá

Moje malá,
vrať se se mnou
k ostrovům
dětských snů.

Přijď za mnou
tam, kde čeká
dlouhý řetěz
slunných dnů,
snů a snů.

Přijď za mnou,
pojď, už čeká
modré nebe,
píseň vln,

Námořník
snědých paží
v tričku s pruhy,
tebe pln,
písni vln.

   Melodram:
Moje malá,
vrať se se mnou
k ostrovům
dětských snů.
Přijď za mnou,
pojď, už čeká
modré nebe,
píseň vln.

Moje ze všech znejmilejších

Moje ze všech znejmilejších
je nebeská,
když mi tvrdí, že je zdejší,
vtipu zatleskám;
té, když přijdu ku okýnku,
nemusím nýst rozmarýnku,
proto jsem přednost dal jí
před sty ostatních.

Moje ze všech znejmilejších
je bezvadná,
exotický zjev má gejši,
ač je od Kladna,
sladká je jak marmeláda
a co hlavní,
má mé ráda,
proto jsem přednost dal jí
před sty ostatních.

Moje ze všech znejmilejších
je nad ženy,
v náručí mě ukonejší,
když jsem zmožený;
takovéto děvče hodné
pro život je velmi vhodné,
proto jsem přednost dal jí
před sty ostatních. 

Můj kluk

Můj kluk, to není
typ senza kovboje,
můj kluk též není
hrdinou odboje,
čím on to vlastně vyniká,
není vzor cynika,
ba ani není
svatý jak ti z orloje.

Moc nikdy nepil,
dá vše jen za knihy,
nemá sex appeal,
přesto má průšvihy,
on má, že všude ozve se,
zlou pověst v okrese,
ač nikdy nepil,
spíše rád ji koblihy.

Lidi strachy ječí,
když on vede řeči,
prý je to od něj konina,
ty řeči jsou podle
nich podvratně podlé
- a on je čerpá z Lenina.

Mů j kluk, to není
typ senza kovboje,
můj kluk též není
hrdinou odboje,
tuhle však řek na fakultě:
„Dyť už je po kultě,
proč dál se cení
lidi podle postoje?“

Můj kluk, to není
typ senza kovboje,
můj kluk též není
obráncem Slavoje,
tuhle však řek‘ na fakultě:
'“Dyť už je po kultě,
tak proč to není
s lidma lepší, než to je?“ 

Můj osud

Ty jsi mé soužení,
úděl mně souzený,
souživé toužení,
já mám tě rád!

Jsi koncert písňový,
jsi soumrak vínový,
či ráno snad, kdo ví,
jak mám tě rád!

Osud je pojem, který
snad nejde vážně říc'
a já mám už důvod sterý
mu říkat: „Jsi nic
a nic víc!“

Tím víc je ostudné,             Tys osud, v dýce smír,
že je mi osudné,                nevím, kdo více smí
říkat to obludné:                 slzu si z líce smýt
já mám tě rád.                   a říct: „Mám rád!“

Osude můj!

Muž - robot

Se všemi pány mám jenom trápení,
lepší jsou ti muži v krámě koupení,
předvedou lásku všech ras i národů,
stiskneš jenom knoflík podle návodu.

Milencem, přítelem, prostě vším je ti
výtvor vědy třicátého století,
pozor však, vývozní sorta robota
někdy ženě ba i hlavu zamotá.

Můj velmi krásný robot
srdce by mi probod',
i když mi teče do bot,
uložím ho raděj na čas do skříně.

Když sama bloudím s ním v tichých doubravách,
ač je sucho, tonu, a to v obavách,
že si ve vášnivém lásky rozletu
knoflíky na jeho zádech popletu. 

 

Sekce: Sputnické texty   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Jak znáte Sputniky

17% (120)

8% (58)

6% (42)

3% (23)

24% (172)

10% (76)

3% (23)

8% (62)

17% (122)


Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

SPUTNICI © Jiří Klíma, 2008