Texty písní C - D

28.1.2009

Co dělat mám

Co dělat mám,
proč jsem vlastně
zamilován
vždy nešťastně.
Co jenom sil tím
utrácím,
když se od lásky
k lásce potácím.

Vím, že mé to tíží,
a proto se sám
stále jak čert kříži
dívkám vyhýbám.
Přesto zas se blíží,
to vám povídám –
další, velká, nová láska má.

Co si počít mám,
já nešťastník,
kdo radu dá,
přijme můj dík,
zkuste se vžít po 2.: snad pro štěstí
do mé úlohy, nemám vlohy,
co dělat mám jen, co dělat mám jen,
ó, já ubohý? ó, já ubohý?

Dejte nám víru

Dejte nám víru, pevnost a silu,
dejte nám jistotu a klid,
zorganizujte si nás do oddílů,
nechcem se sami nijak lopotit.

Kam půjdou všichni, půjdeme všichni,
za módní názor jdem se prát,
nechcem se nudit, básni, hudbo ztichni,
jdem nadávat a udávat a lynčovat.

Dejte nám přesvědčení,
že přemýšlení není,
že kdo jsou proti,
jsou idioti.

Mír najdem spíš ve válce než v míru,
věda je taky pověra,
dejte nám sílu, pevnost a víru,
dejte nám nového Führera!
 

Denně se topím

Denně se topím v koupelně,
z nešťastné lásky pochopitelně,
denně se modlí mé rty k nebesům;
mohla by aspoň shodit adresu...

Tvář její je mi obrazem,
ve zlatý z vlasů rám je zasazen. (ve zlatých vlasů...)
Je dílem výstředního malíře?
Či básník falešně hrál na lyře?

Ač není krásná, magické má kouzlo,
jež láká tygry, lvy i mezky,
já jsem jak dítě, které v trávě sklouzlo
a nezvedá se, protože je hezky.

V tůň očí chodím na ryby,
hlubiny tyto uživily by
na třista středně velkých vodníků;
vrhám se do strašného podniku!
 

Diana

Oh, Diano, lásko má,
na tebe jen vzpomínám.
S tebou snil jsem sladký sen,
který byl, žel, krátký jen.
Řekni mi, proč odešlas´,
řekni, zda se vrátíš zas,
oh, přijď, chci tě mít, Diano!

Zas mám zůstat samoten
na své pouti životem?
Oh, ne, to se nesmí stát,
s osudem se budu prát.
Přijď, než budu nucen snad
jít celý svět prohledat,
oh, přijď, chci tě mít, Diano!

Lásko moje, moje snění,
vrať se, ať se osud změní,
nemohu žít bez tebe,
oh, oh …

Oh, Diano, vrať se zpět,
dal bych za to celý svět.
Moc´zas zlíbat tvoji krásnou tvář,
uvidět zas tvých zlatých vlasů zář,
oh, Diano, vrať se, vrať se mi,
pro tebe jsem tu na zemi,
oh, přijď, chci tě mít, Diano!

Dítě se dvěma hlavami

V jednom domku u Peček
narodil se chlapeček,
dostal spoustu darů a zdravic,
že měl jednu hlavu navíc.
Slavný na veřejnosti měl debut,
pro Intervizi se musel šklebit,
do rozhlasu dvakrát denně plakat.
Supraphon - a bez zpoždění! –
nahrál v celém znění
jeho dvojhlasné : "Kakáát ! "

Život s dvěma hlavami...
Problém, aj, to před námi!
Nemožno to tutlat, lid klamat!
Vzniklo o tom sedm dramat.
Cirkusy a varieté ho prosí,
všici říkaj: "Chytrý buď, měj nosy,
jeď po vlasti omračovat davy!"
Dítě však je náhle vzpurné,
nechce jet na turné,
postavilo si hlavy.

Radš' než v líh či do loje
dohromady dalo je.
Od té doby vždycky ten chlapec
nosí si dvě knížky za pec.
S duchem cvičí tělo v každé době,
hraje hlavičky sám proti sobě,
proč to dělá hlavami vám vrtá?
Má všech deset pohromadě,
chce být první v řadě,
aby byl, no tak šprtá.
Dítě v okně

Dítě v okně,
to já nemám ráda,
v patře v okně
dítě nemám ráda,
chodec aby měl obavu,
že mu spadne na hlavu,
dítě v okně,
to já nemám ráda,
v patře v okně
dítě nemám ráda.

Dítě v okně,
to já nemám ráda,
mám strach,
že ho tam porafá
kolemjdoucí žirafa,
dítě v okně,
to já nemám ráda.

Muži si počínaj‘ nesvédomitě,
klidně si pracují nechavše dítě
za kšandičku na klice
viseti do ulice.

Dítě v okně,
neměla jsem ráda, /to já nemám ráda/
dítě v patře /v patře v okně/
to já nemám ráda, /dítě nemám ráda/
hledět na to jsem nesvedla,
tak jsem se zas /radš/ rozvedla,
dítě v okně
neměla jsem ráda.
Dnes jen vítr

S mou kytarou,
s tou se něco dělo,
mou kytarou
chvění procházelo,
mou kytarou
skoro již prastarou.
Nezachytím,
jistý jsem už si tím,
ruku, kterou bych si přál.
Ruku nezachytím,
touhu nenasytím,
ve strunách si jen vítr hrál...

Stále se ptám,
kdo mi vlasy cuchá,
stále se ptám,
který neposlucha,
stále se ptám,
do ptaní když se dám.
Nezachytím,
jistý jsem už si tím,
tu touhu, kterou jsem se hřál.
Touhu nezachytím,
ruku nenasytím,
ve vlasech si jen vítr hrál.

Jsi rozcuchán,
čím to, smutný pěvče?
Nebyl to van,
ale hezké děvče!
“Já! Já!“
Teď na podzim
podobá se jaru,
tím pádem vím,
kdo hrál na kytaru.
"Já! Já!"

Pryč, dívko má,
něžná je tvá ruka,
pryč, dívko má,
rušíš moje muka,
pryč, dívko má,
mnoho snů se mi zdá!
Zapudil jsem,
že jsem pobloudilcem,
ruku, kterou jsem si přál.
Ruku zapudil jsem,
touhu obnovil jsem,
ve vlasech si jen vítr hrál...

Dnes je tak prima noc

Dnes je tak prima noc,
je děsně prima noc
a k lásce hrá nám Vlasta Kloc.

Měsíc je lampión,
je dětský lampión;
je z Košířů či z Kampy on?

On před milenci utek na nebe
a po něm prchá dál jak Abebe.

Líbej, ať má to spád,
ať má to prudký spád,
je čas už jít, už jíti spát.

Dobrý den

Když ráno vyjdu ven,
řeknu dnu "Dobrý den!"
a on je velmi potěšen,

dá mi moc úsměvů
a dvojku ze zpěvu,
vždyť je to dobrý, dobrý den.

Za letních táček
bez Moniky
nacpe můj váček
jen jedníky.

On den se nezlobí
na tyhle nezdoby,
co si z něj dělaj dobrý den.

Dovol, abych byl tvým stínem

Já se zamiloval, víš.
Snad se nezlobíš?
To se přece může stát každému,
když tě pozná blíž.

Srdce zlil jsem rudým vínem, hleď, krvácí,
dovol, abych byl tvým stínem,
tím, co v tmě se neztrácí.

Dovol, abych sledoval tě
jako hodný psík
až ke stolku baru v Jaltě,
do práce i na parník.

Léta četná, léta nesčetná
půjdu za tebou ticholince,
vždycky od ledna až do května
- no a od května do prosince.

On                                     Ona
A pak jednou,                     A pak jednou,
zřejmě zítra,                       zřejmě zítra,
dostanu vztek,                    dostane vztek,
doběhnu tě,                        doběhne mě,
ač jsi chytrá,                      ač jsem chytrá,
dám ti za trest polibek.        dá mi za trest polibek.

/Melodram/
Já tě celou zrnuchlám, víš?
Snad se nezlobíš?
To se přece může stát každému,
když tě pozná blíž.

   

 

Sekce: Sputnické texty   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Jak znáte Sputniky

17% (120)

8% (58)

6% (42)

3% (23)

24% (172)

10% (76)

3% (23)

8% (62)

17% (122)


Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

SPUTNICI © Jiří Klíma, 2008